ROTHMAYEROVA VILA:  BOHATÁ STAVBA, SKROMNÝ DŮM.

Někde v Praze ve Střešovicích, někde mezi tou hustou zástavbou nových i postarších budov, leží dům, který snad každého kolemjdoucího musí donutit zastavit, alespoň myšlenkami. Strohá fasáda, přísná elegance, která mi do očí vrhá čistotu tvarů. Symetrie a řád, který čiší z každého zlomku Rothmayerovy vily. Osamocený maják na břehu Prahy, jejž zasáhl silný příliv urbanistického vývoje. 

Dům, původně stojící na poli, se dnes v podstatě schovává uprostřed města.

Příběh v němž jedna rodina a jeden dům jdou ruku v ruce. Roku 1929, kdy vilu architekt Otto Rothmayer (1892 - 1966) dokončil, se do ni nastěhovala i jeho žena Božena a syn Jan. Rodina tak žila v domě, který je inspirován vilou Stadion, jenž se nachází ve Slovinsku. Ve Slovinsku? Otto Rothmayer díky svému nadání a tvrdé práci se po čase stal spolupracovníkem Joža Plečnika, který jeho pohled na architekturu ovlivnil. Rothmayer si zamiloval středomořské prostředí, které promítl i do svého vlastního domu. Otto Rothmayer  navrhl dům, podle mě tak trochu, dvou tváří:                   

 | Fasáda se prezentuje jako čistá, jednoduchá a symetrická. Přední strana budovy, která je otočená do ulice, je rozdělena do třetin, do pravidelných segmentů, jenž každému náleží dvě středově umístěná okna. Jednotlivé vrstvy , které mají jednoznačně danou ''funkci'' např.: samostatná vrtsva (pásmo) oken, okapů, parapetů, plechování apod. Třetinový systém Rothmayer aplikoval i na zadní stranu domu, přičemž přesně v druhé třetině dominuje válec, který celou stavbu převyšuje a ukrývá v sobě točité schodiště spojující všechna podlaží domu. Z pohledu na objekt ze zadní zahrady, díky tomuto prvku,  získává vila druhý, ukrytý vzhled, který z ulice není příliš znatelný.

| Ta druhá tvář ''Rothmayerovky'' se na mě podívala až když jsem vešel do jejích prostor. Čistá funkcionalistická schránka se proměnila v atmosféru venkovského prostředí, prostředí, které jsem vůbec nečekal. Prostory kolem schodiště se ještě nesly stejným duchem tak, jak budova působí zvenčí. Překvapivý kontrast. Rothmayer použil v obrovské míře dřevo, které v podstatě neopouští ani jedinou místnost ve vile. Je to hlavním prvkem už z důvodu ekonomického - Rothmayerova rodina nebyla příliš majetná, takže vybavení z dostupnějšího dřeva jako smrku či borovice bylo přijatelnější -, ale také i z důvodu vztahu Otto Rothmayera k tomuto materiálu. Jeho Otec, truhlář, žil pro své řemeslo a Otto tak od mala k tomuto materiálu vzhlížel. Otto Rothmayer byl dokonce sám schopný si na míru dovybavit jakoukoliv místnost a obohatit tak interiér o originální nábytek.

Ačkoliv každé patro kopíruje to předchozí, nezískáváte vůbec pocit nudného opakování - Naopak prvky jako točité schodiště, či malá místnost na střeše jsou zajímavými prvky, které vše, v dobrém smyslu slova, rozbíjí. I přesto, že některé prostory na mě působily lehce stísněně, dům má inteligentní uspořádání, které je, navzdory přísnosti rozvržení, v harmonii a celková atmosféra domu je tak vnímána příjemně. Bohatá svými tvary, bohatá na čisté linie, bohatá svou myšlenkou - Rothmayerova vila.

JAK NE PŘÍLIŠ BOHATÝ ARCHITEKT

 

DAL ŽIVOT BOHATÉ STAVBĚ.

PLOŠNÁ KOMPOZICE

Plošná kompozice, možná vnímaná jako taková maličkost, u které to ale všechno začíná. Když si vezmete obyčejný čtverec, je to jen základní geometrický tvar, co s ním, že? Když však k němu přidáte druhý čtverec nebo obdélník, trojúhelník či kruh, vzniká pak z něčeho tak prostého něco, skrze co můžeme vyvolat v lidech pocity. Široké spektrum vnímání, které může zásadně ovlivnit působení prostoru na člověka. To vše jen pomocí vztahů různých elementárních tvarů, barevných ploch a struktur.

Co se týče mé práce, já jsem se soustředil hlavně na barvu a tvar.  

Dynamika

Volnost & harmonická gradace

Uzavřenost & symetrie s kontrastem barev

REGULAČNÍ LINIE

''Výběr regulační linie upevňuje základní geometrii díla; upevňuje tak jednu ze základních inspirací. Výběr regulační linie je jedním ze základních momentů inspirace, je jednou z vrcholných operací architektury.''

                                                                                                               - Le Corbusier

           Regulační linie. Regulační linie. Co přesně se mi to snaží říct. Působí to zprvu tak složitě až je to v samém zárodku úplně to nejjednodušší. Mám pocit, že přesně znám, chápu ten princip, funkci a genialitu věci, přičemž mě děsí otázka, jestli to naopak nechápu úplně špatně. 

           Od samého začátku Corbusierova tak trochu zmateného textu o regulační linii jsem si nebyl jistý, zda jsem myšlenku přijal správně, pak mi ale stačilo přečíst si pár řádků a život se zdál být hned mnohem jasnější. Proto jsem taky záměrně začal citací přesně onoho textu, který, si myslím, v podstatě dokonale vše shrnuje.

Před tím, než vám ukážu cíl tohoto článku, bych chtěl nejdřív předhodit existenci tohoto velmi užitečného obrázku. (Pokud jste však tuhle část už dávno nepřeskočili)

         Obrázek, který dokazuje, že ať už je budova sebesložitější, skrývají se v ní jednoduché a logické principy. Průčelí Arsenálu v Pireu, je rozloženo do jednoduchých geometrických obrazců, které dávají stavbě řád jako celku, symetrii a zároveň umísťují hlavní vchod.

Analýza stavby:

Jak sám Corbusier napsal, průčelí jak v čelních, tak i v odstoupených částech je regulováno úhlem A. Diagonálu, kterou tak vytváří se táhne přes celé průčelí stavby.

Rovnoběžky s touto diagonálou, jejichž vzdálenost od ní se systematicky mění. Všechny tyto linie pak umisťují okna či dveře, (nejen umisťují, ale udávají jejich velikost) dávají stavbě rytmus.

Nejzajímavějším prvkem vily jsou podle mě elipsovitá okna, která jsou umístěna tak, že rovnoběžky s hlavní diagonálou jsou ve skutečnosti sečny těchto elips, jsou proťatá pokaždé ve stejných bodech.

Jedná se o Villu Schwob (původně Villa Turkish) postavenou v roce 1916 ve Švýcarsku pro majitele výrobny hodinek Anatole Schwob. Architektem je již několikrát zmíněný Le Corbursier (Charles Edouard Jeanneret), což byl významný francouzský představitel architektury 20. století.

Corbusier se snažil dosáhnout harmonii stavby pomocí matematické přesnosti. Dokonce s umělcem období purismu Amedee Ozefant chtěl skrze Purist Manifesto poukázat na důležitost matematického řádu, uspořádání v architektuře.

Mně osobně přišla stavba na první pohled lehce v secesním duchu (mému přesvědčení napovídalo detailní rostlinné lemování kolem oken v přízemí objektu, taktéž i propojení vegetace, která se na nákresu průčelí objevuje - na různých fotografiích jsem ji ale nenašel). Dočetl jsem se, že Corbusierovi rané projekty lze považovat za geometrickou secesi, jež nese tendence purismu, v jehož myšlenkách se Corbusier snažil villu vytvořit. Mé tušení tedy bylo správné.

Informace o Ville Schwob