ROTHMAYEROVA VILA:  BOHATÁ STAVBA, SKROMNÝ DŮM.

Někde v Praze ve Střešovicích, někde mezi tou hustou zástavbou nových i postarších budov, leží dům, který snad každého kolemjdoucího musí donutit zastavit, alespoň myšlenkami. Strohá fasáda, přísná elegance, která mi do očí vrhá čistotu tvarů. Symetrie a řád, který čiší z každého zlomku Rothmayerovy vily. Osamocený maják na břehu Prahy, jejž zasáhl silný příliv urbanistického vývoje. 

Dům, původně stojící na poli, se dnes v podstatě schovává uprostřed města.

Příběh v němž jedna rodina a jeden dům jdou ruku v ruce. Roku 1929, kdy vilu architekt Otto Rothmayer (1892 - 1966) dokončil, se do ni nastěhovala i jeho žena Božena a syn Jan. Rodina tak žila v domě, který je inspirován vilou Stadion, jenž se nachází ve Slovinsku. Ve Slovinsku? Otto Rothmayer díky svému nadání a tvrdé práci se po čase stal spolupracovníkem Joža Plečnika, který jeho pohled na architekturu ovlivnil. Rothmayer si zamiloval středomořské prostředí, které promítl i do svého vlastního domu. Otto Rothmayer  navrhl dům, podle mě tak trochu, dvou tváří:                   

 | Fasáda se prezentuje jako čistá, jednoduchá a symetrická. Přední strana budovy, která je otočená do ulice, je rozdělena do třetin, do pravidelných segmentů, jenž každému náleží dvě středově umístěná okna. Jednotlivé vrstvy , které mají jednoznačně danou ''funkci'' např.: samostatná vrtsva (pásmo) oken, okapů, parapetů, plechování apod. Třetinový systém Rothmayer aplikoval i na zadní stranu domu, přičemž přesně v druhé třetině dominuje válec, který celou stavbu převyšuje a ukrývá v sobě točité schodiště spojující všechna podlaží domu. Z pohledu na objekt ze zadní zahrady, díky tomuto prvku,  získává vila druhý, ukrytý vzhled, který z ulice není příliš znatelný.

| Ta druhá tvář ''Rothmayerovky'' se na mě podívala až když jsem vešel do jejích prostor. Čistá funkcionalistická schránka se proměnila v atmosféru venkovského prostředí, prostředí, které jsem vůbec nečekal. Prostory kolem schodiště se ještě nesly stejným duchem tak, jak budova působí zvenčí. Překvapivý kontrast. Rothmayer použil v obrovské míře dřevo, které v podstatě neopouští ani jedinou místnost ve vile. Je to hlavním prvkem už z důvodu ekonomického - Rothmayerova rodina nebyla příliš majetná, takže vybavení z dostupnějšího dřeva jako smrku či borovice bylo přijatelnější -, ale také i z důvodu vztahu Otto Rothmayera k tomuto materiálu. Jeho Otec, truhlář, žil pro své řemeslo a Otto tak od mala k tomuto materiálu vzhlížel. Otto Rothmayer byl dokonce sám schopný si na míru dovybavit jakoukoliv místnost a obohatit tak interiér o originální nábytek.

Ačkoliv každé patro kopíruje to předchozí, nezískáváte vůbec pocit nudného opakování - Naopak prvky jako točité schodiště, či malá místnost na střeše jsou zajímavými prvky, které vše, v dobrém smyslu slova, rozbíjí. I přesto, že některé prostory na mě působily lehce stísněně, dům má inteligentní uspořádání, které je, navzdory přísnosti rozvržení, v harmonii a celková atmosféra domu je tak vnímána příjemně. Bohatá svými tvary, bohatá na čisté linie, bohatá svou myšlenkou - Rothmayerova vila.

JAK NE PŘÍLIŠ BOHATÝ ARCHITEKT

 

DAL ŽIVOT BOHATÉ STAVBĚ.