... aneb myšlenka jeskyně moderního věku
Jako dítě jsem byl vždycky víc independentní, a tak jsem se radši držel stranou a hleděl si svýho. Dloubal se v nose nebo stavěl úkryty. Ty však měly ,,balkóny, garáže a podobný pro úkryt 'lehce' nadstandardní prvky, takže nevím, jestli říkat tomu ''úkryt" je úplně nejvhodnější. Každopádně má dětská tvorba byla vždy nadprůměrně pokroková. 100% přátelská k životnímu prostředí, jen z přírodních materiálů a v souladu s okolím. Stavba, která by dneska dostala štítek eco-friendly a pravděpodobně by vyhrála nějakou tu cenu, a která by nesplňovala ani jednu z dnešních norem, však byla přirozeným aktem. Děti si vytváří svá útočiště, útulná prostředí odkud mají kontrolu nad okolním světem kolem nich. Člověk nepotřebuje být psycholog, stačí mu trocha 'selský empatie', aby dokázal porozumět základním projevům přirozeného chování našeho 'živočišného' já.
KLUBOVNA PRO TLUPU.
Děti, které si nedělají těžkou hlavu z manýr dnešní společnosti, jsou ukázkou přirozených reakcí, které vždy v člověku byly a budou.
Přirovnat skupinu malých dětí, skautů k tlupě prvních lidí se někomu možná zdá absurdní, na základě empirického zjištění mi to připadá jako poměrně adekvátní přirovnání. Kruh dětí je prostředí naprosto čistých mezilidských vztahů, netvrdím, že vždy pozitivních. Kruh dětí je tlupa malých jedinců, které se řídí jednoduchými instinkty: drží se sebe, kdykoliv cítí odchylku situace od normálního stavu, vnímání tepla 'domova' jako centrum klidu, útulnost prostoru úzce související s pocitem bezpečí. Jestliže dětský úkryt můžeme porovnat k elementárnímu úkrytu jako jeskyně, dojdeme k závěru, že se tyto dvě entity v mnohém neliší.
Nechci, aby se tenhle článek nakonec zvrhl k tomu, že byste si mysleli, jak bych naše skauty nejradši zavřel do jeskyně a nechal je napospas divočině, protože podle všeho právě tam je jim nejlíp.
Chci říct, že pokud odčerpáme tyto základní principy a aplikujeme je na stavbu pro skupinu tolik behaviorálně podobnou se společenstvím pravěkých lidí, tak vytvoříme prostor, který je v dokonalé harmonii s jádrem člověka jakožto živočichem. Jádro, které si každý nosíme v sobě.
Pokud to tak není, proč tedy dodnes sedáváme kolem tepla a útulnosti ohně, i my lidé třetího tisíciletí ?
INSPIRACE
 |
| Hope Residence by John Lautner, 1979 Californie |
 |
| Dough Aitken - Pokrytí povrchu zrcadlem - Příklad, kdy splynutí s prostředím není negativem |
 |
| Montebar Villa by JM Architecture - Švýcarsko |
