SVĚTLO MĚNÍ PROSTOR; PROSTOR NÁS.

¨

NA POŘADU DNE VELIKÁN ARCHITEKTURY: ADOLF LOOS

Řeknu pravdu. Nebylo lehké si vybrat. Na seznamu, kde máte Corbusiera, Wrighta, Alvar Aalto, Roheo, Zumthoru a další - si jen tak lehce nevyberete. 'Kdo dřív přijde, ten dřív mele' ... Jelikož jsem přišel pozdě, mlel jsem jako poslední a vybrali jsme si Adolfa Loose. Myslím, že není ani na co si stěžovat. (Ostatně zbýt-li na mě kdokoliv, vždy to bude výhra).

ADOLF LOOS 1870 - 1933

Začátek života jako podle mustru Otto Rothmayera. Loos nešel daleko od řemesla a narodil se  do rodiny kameníka. Díky Otci si řemesla vážil, dokázal ocenit hodnotu materiálu. Kámen pak promítl ve velké míře do interiérů svých prací. ''Díky''bohu či želbohu nebýt otcově smrti v jeho brzkém mládí, Adolf by nejpravděpodobněji pokračoval v jeho šlépějích a svět by se nedočkal tak velkého architekta.

Studoval na Královské státní průmyslové škole v Liberci, pak studuje v Brně, poté v Drážďanech, odkud byl vyhozen. Po střídání škol se Adolf rozhodl pro odjezd do USA, do ze mě nekonečných možností, kde si chtěl splnit sny. Na světové výstavě v Chicagu ho dostala tvorba Louise Sullivana, která ovlivnila jeho přístup k architektuře. Když se vrátil do Vídně dostal zakázku na stavbu obchodního a obytného domu firmy Goldman&Salatsch na Michalském náměstí. Neobvyklá stavba svou kontroverzí vzbudila v konzervativní vídeňské společnosti znepokojení. Lidé se s takovým to objektem nedokázali vypořádat. Pro Adolfa Loose však toto skončilo zklamáním a jeho nadcházející zakázky se týkaly jen rodinných domů, na který alespoň mohl uplatňovat svůj charakteristický způsob stavby.

MOLLERŮV DŮM

Nechtěl jsem vytasit Loosovu klasiku - a to Müllerovu vilu - ale podívat se spíš do hloubky jeho tvorby a vznést na povrch dílo, které je méně známější.  Mollerova Villa je z vrcholného období Loosovy tvorby. Hlavní představitel Raumplanu. Adolf Loos se snažil předejít staromódnímu vnímaní poschodí staveb. Udržování jednotlivých vrstev, které vytváří prostor objektu bylo něčím, co Loos odmítal znát. Ačkoliv se exteriéry jeho staveb zdály byt často symetrické, puristické - na Mollerově domě to jde dokonale vidět -, tak interiéry překypovaly rozmanitostí. Různě vysoká podlaží, která bylo propojována schodištěm prostor v žádném případě nijak nekomplikovala, naopak interiéru byl otevřený úplně nový rozměr. Většina místností ani nepotřebovala striktní rozdělení pomocí příček, výškové rozdíly mezi nimi se totiž postaraly o to, že místnosti působí nezávisle.